Skip to content

ÚS: K náhradě nákladů občanskoprávního řízení (19.12.2014)

By US Rozhodne-li obecný soud o náhradě nákladů řízení v rozporu s průběhem sporu a s výrokem ve věci, je to nutno označit za postup, který porušuje právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být vzhledem k nezbytné ochraně legitimního očekávání účastníků zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení.

Hlavním kritériem, které ovládá rozhodování o nákladech sporného civilního řízení, je zásada úspěchu ve věci. Základní varianty nákladového rozhodnutí v závislosti na úspěchu ve věci, včetně bližších podmínek přiznání nákladů řízení, pak konkretizuje občanský soudní řád v ustanoveních § 142, § 142a a § 143. Zásada úspěchu ve věci přitom není (ani implicite) zákonem opuštěna v těch výslovně neupravených situacích, v nichž vystupuje na straně žalující, na straně žalované či dokonce na obou sporných stranách větší počet účastníků. I při takto vzniklé pluralitě účastníků je nevyhnutelné posuzovat každý jednotlivý nákladový vztah protistran zvlášť, neboť nejenže náklady řízení každého účastníka nemusí být stejné (rozdílné částky mohou být vynaloženy na jízdné k soudu, rozdílná obvykle bude výše ušlého výdělku), ale nelze vyloučit přítomnost okolností, jež odůvodní nákladový výrok odchylný od výchozí zásady úspěchu v meritu věci (nezavdání příčiny k podání návrhu na zahájení řízení podle § 143 o. s. ř., důvody pro použití moderačního práva ve smyslu § 150 o. s. ř.).

Uzavřel-li odvolací soud své odůvodnění nákladového výroku III. konstatováním, že každému z žalobců svědčí právo na náhradu nákladů řízení pouze do poloviny jejich výše, protože každý z nich měl úspěch ve sporu jen proti první žalované, zatímco proti druhému žalovanému byl neúspěšný (konstruován byl „poloviční úspěch“ ve věci), pak se dopustil procesního pochybení, jež nemá oporu v zákoně a svou excesivní povahou dosahuje i vzhledem k okolnostem případu ústavněprávní roviny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1085/13, ze dne 12. 11. 2014

Zdroj: Profiprávo – zpravodajství