Skip to content

Unie obhájců kritizuje názor ÚS ke svévoli státu při výběru soudu

By Eva Paseková

Ústavní soud zamítl stížnost advokátky na svévoli státu při výběru soudu pro vydání příkazu o prohlídce kanceláře. Tentýž soud ovšem tuto protiprávní praxi nerespektování místní příslušnosti v trestním řízení nálezem Pl.ÚS 4/14 zarazil. Soud však nyní vzkázal: Protiprávnost jednání státu platí až od vydání nálezu 19. dubna 2016. Advokátka podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Právo na zákonného soudce existuje od 28. 12. 1992, upozorňuje Marek Nespala za Unii obhájců ČR.

O události informovala Unie obhájců ve svém druhém letošním stanovisku. „K Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) byla podána stížnost advokátky ohledně výkladu časové působnosti nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 4/14 ze dne 19.4.2016 – nezákonnost úkonů místně nepříslušného soudu v přípravném řízení,“ oznámila Unie obhájců. Stížnost k ESLP podala advokátka 6. června 2018.

Státní zástupce si opět vybral soud v Pardubicích

Příběh je totožný s desítkami dalších, kdy státní zástupce navrhne úkon v trestním řízení nepříslušnému soudu a tento soud mu vyhoví. „Ve věci prohlídky prostor kanceláře stěžovatelky rozhodoval (vydal příkaz) Okresní soud v Pardubicích na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, přičemž tento soud neměl žádnou souvislost s trestní věcí. Skutek se stal zcela jednoznačně, a to uvedlo i Vrchní státní zastupitelství v Praze, v okrese Beroun,“ popisuje situaci stanovisko Unie obhájců.

Policejní prohlídka kanceláře advokátky se v rámci neupřesněného trestního řízení odehrála 15. a 16. ledna 2016. Advokátka nebyla a není účastníkem trestního řízení, a proto jsou její práva brojit proti postupu orgánů činných v trestním řízení omezená. Postup má naopak dopad na ni a její další klienty, které s věcí nemají nic společného, a přesto jejich dokumenty a data policie zajistila a zabavením nosičů uvedla kancelář mimo provoz.

Soud v Pardubicích státu opět vyhověl

Advokátce nepomohla ani přítomnost zástupce České advokátní komory ze zákona, který odmítl dát ke konání policie a státního zástupce souhlas. Vrchní státní zastupitelství si obratem souhlas opatřilo u soudu – opět v Pardubicích. „Práva třetích osob jsou v rámci prohlídek advokátních kanceláří chráněna přítomným zástupcem České advokátní komory. Tento v dané věci odmítl dát souhlas k seznámení se orgánů činných v trestním řízení se zajištěnými listinami a daty na nosičích, a následně byl jeho souhlas nahrazen rozhodnutím opětovně soudu místně nepříslušného – Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích,

Tím ovšem byla zásadním způsobem narušena rovnost zbraní, neboť stát byl prostřednictvím státního zástupce zvýhodněn tím, že si mohl vybrat příslušný soud, přičemž podezřelý či obviněný takovou možnost nemá, nemluvě o stěžovatelce, která nebyla a není stranou trestního řízení, komentuje situaci Unie obhájců.

ÚS: Jednání je protiprávní až od dubna 2016

Jak vyplývá z dalšího popisu událostí, advokátka si na postup orgánů činných v trestním řízení proti ní a proti dalším nezúčastněným osobám stěžovala u Ústavního soudu, který tuto protiprávní praxi zastavil nálezem Pl ÚS 4/14. „V něm se Ústavní soud jednoznačně vymezil proti dosavadní praxi svévolné volby soudu pro přípravné řízení trestní ze strany státního zastupitelství a stanovil, že vytýkané porušení zásady zákonného soudce v přípravném řízení trestním je vážné porušení ústavnosti s tím, že řešení shledal v ústavně konformním výkladu trestního řádu, tedy že ust. § 26 se musí užívat v aplikační souvislosti s ust. § 18 trestního řádu tak, že soudem pro přípravné řízení je okresní soud v místě, kde se stal trestný čin,“ uvádí Unie obhájců.

Ústavní stížnost stěžovatelky však byla odmítnuta s tím, že prohlídky jiných prostor a pozemků byly nařízeny dříve (dne 4. ledna 2016), než byl vydán tento výkladový nález (dne 19. dubna 2016) a nelze jej tedy použít zpětně, cituje Unie obhájců důvody, proč Ústavní soud popřel platnost svého vlastního nálezu.

Nález 4/14 měl ukončit balkanizaci trestního práva

O nálezu Pl ÚS 4/14 Česká justice podrobně a opakovaně informovala. Vznikl na základě návrhu skupiny poslanců na zrušení Vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství, jejíž výklad umožňoval manipulaci s místní příslušností soudů v trestním řízení tak, že úkony mohou navrhovat a povolovat spříznění státní zástupci a soudci. Poslanci prostřednictvím návrhu doufali v konec balkanizace českého trestního řízení, kdy nepříslušné soudy rozhodují o vazbách, odposleších a policejních raziích.

Pro trestní řízení významný nález analyzoval rovněž náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž, který upozornil, že nález o protiprávnosti nedodržování trestního řádu podle Ústavního soudu nepůsobí zpětně a nedopadá na věci pravomocně skončené a v době nálezu neskončené. „Ústavní soud v souvislosti s právním názorem vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí v projednávané věci připomíná, že jím provedený ústavně konformní výklad napadených ustanovení předmětné vyhlášky nemá (srov. § 71 zákona o Ústavním soudu a contr.) bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla napadené ustanovení aplikována,“ uvedl v samém závěru nálezu Pl ÚS 4/14 doslova Ústavní soud.

Právo na zákonného soudce je tady od roku 1992

Tento svůj vlastní závěr nyní použil Ústavní soud v případě protiprávní volby soudu při prohlídce kanceláře advokátky a zabavení věcí klientů v lednu 2016. Konstrukce o existenci práva na zákonného soudce až od data 19. dubna 2016 však rozlítila Unii obhájců: „Tento argument je však nutné kategoricky odmítnout. Ke svévolné volbě soudu pro přípravné řízení státním zástupcem v praxi docházelo a došlo i v případě stěžovatelky. Ústavní soud právo netvoří, jen je aplikuje. Nelze připustit, že by ústavní právo na zákonného soudce a rovnost zbraní existovalo až od vydání tohoto výkladové nálezu Ústavního soudu. Toto právo existuje a existovalo minimálně od přijetí Listiny základních práv a svobod, účinné od 28.12.1992,“ uvádí ve svém druhém letošním stanovisku Unie.

„Závěr Ústavního soudu v odmítavém usnesení týkající se stěžovatelky, že nelze použít závěr o nalezení základního lidského práva zpětně, nemůže v kontextu systému základních lidských práv a svobod obstát. Základní lidská práva, tedy práva přirozená, totiž existují nezávisle na vůli člověka. Normativní akty, jimiž jsou všechny generace lidských práv vtělovány do právních řádů jednotlivých zemí a i v mezinárodním měřítku mají povahu deklaratorní (např. Deklarace práv člověka a občana, Všeobecná deklarace lidských práv), a v případě nalezení takového práva v materiálně odpovídající formě rozhodnutí Ústavního soudu (Pl. ÚS 4/14) je tak nelze časově omezovat pouze pro futuro, ale působí při každém následném nalézání základních práv a svobod,“ uzavírá své stanovisko člen prezidia Unie obhájců ČR advokát Marek Nespala s tím, že vývoj případu u Evropského soudu pro lidská práva bude Unie obhájců sledovat.

Irena Válová

Příspěvek Unie obhájců kritizuje názor ÚS ke svévoli státu při výběru soudu pochází z Česká justice

Zdroj: Česká justice