Skip to content

Případ Postoloprty: Rozsudek zvýšil pochybnosti o práci policie i státní zástupkyně

By Eva Paseková

Tento týden oznámilo devět občanů města Postoloprty, kteří byli rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově (OS) 3. dubna zproštěni obžaloby z trestného činu nedbalosti při správě cizího majetku, že se budou domáhat na státu omluvy a odškodnění za způsobenou újmu. Po státu požadují každý dva miliony korun, přičemž omluvu a pět milionů navrch za poškození dobrého jména bude po státu požadovat i město Postoloprty.

Zastupitelé se měli trestného činu dopustit tím, že na podzim roku 2015 prodali dům v majetku města dosavadní nájemkyni, aniž si předtím opatřili posudek a měli tak městu způsobit škodu, neboť policií najatý znalec odhadl cenu nemovitosti přibližně o půl milionu korun vyšší. U chomutovského soudu však mimo jiné vyšlo najevo, že tento posudek byl zpracován ne zcela standardním způsobem a jím zjištěná cena nebyla v místě a čase obvyklá. Zastupitelé podle revizního posudku, který nechal opatřit soud, dokonce prodali dům se ziskem minimálně 50 tis. Kč.

Z odůvodnění rozsudku OS v Chomutově, který má Česká justice k dispozici, vyplývá, že požadavky již znovu bezúhonných postoloprtských občanů na odškodnění nejsou bez šance.

Čtěte také: Nespravedlivé stíhání: Postoloprty budou žádat od státu omluvu za zásah do své pověsti

Předně soud v rozsudku konstatuje u výpovědi několika obžalovaných, že již v přípravném řízení upozorňovali na existenci posudků bank, které ohodnotily cenu domu ve výši obdobné té, za jakou nakonec dům prodali. Stejně tak je v jeho odůvodnění uveden rozsáhlý přehled dokumentů a zápisů z jednání rady města a zastupitelstva, v nichž jsou uvedeny informace o havarijním stavu nemovitosti i zdůvodnění ceny, za kterou je dům prodáván. „Obžalovaní se prodejem a údržbou nemovitosti pravidelně zabývali, na jednotlivých jednáních byly diskutovány možné varianty, jak s nemovitostí naložit, zejména zda ji prodat rovnou, zrekonstruovat a pronajmout nebo zakonzervovat a prodat později, opakovaně byl probírán její špatný technický stav a potřeba vysokých investic, které byly např. v letech 2013 a 2014 vynaloženy a podle všeho výrazně nezvýšily její hodnotu, a které by pro město mohly být v budoucnu dokonce příliš vysoké“, stojí v rozsudku. Všechny tyto informace ovšem měly v přípravném řízení k dispozici jak policie, tak státní zástupkyně, aniž by se ovšem těmito důkazy jakkoliv zabývaly.

Soud také konstatoval, že klíčový důkaz policie, tedy znalecký posudek, nezjistil cenu v místě a čase obvyklou, ačkoliv právě rozdíl cen byl hlavní námitkou policie a státní zástupkyně Radky Pavlišové vůči obžalovaným. „Soud nemá za prokázané tvrzení obžaloby, že cena předmětné nemovitosti v době převodu odpovídala částce 1 502 840 Kč. Tato částka vycházela ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Vaňka, způsob výpočtu ceny nemovitosti znalcem byl následně zpochybněn revizním znaleckým posudkem Vysoké školy ekonomické v Praze, podle kterého se Ing. Vaněk reálně nezabýval stanovením tržní hodnoty předmětné nemovitosti, kdy se vůbec nezabýval situací na trhu s nemovitostmi a cena, stanovená tímto posudkem, nemohla být cenou, které by na trhu bylo možné reálně dosáhnout. Soud se závěry revizního znaleckého posudku ztotožnil, kdy pro toto trestní řízení je důležité zjištění ceny, za kterou by bylo v době uvedené v obžalobě možné předmětnou nemovitost reálně prodat v tržním prostředí. Protože se znalecký posudek Ing. Vaňka reálně nezabýval otázkou tržní hodnoty předmětné nemovitosti a je tedy pro toto trestní řízení nepoužitelný, jsou další vytýkané vady posudku již zcela bez významu“, konstatuje soud. Je třeba uvést, že i na tuto skutečnost, tedy že znalecký posudek opatřený policií neoperuje s cenou v místě a čase obvyklou, upozorňovali někteří z obžalovaných již v přípravném řízení, aniž by ovšem na tuto skutečnost státní zástupkyně Pavlišová adekvátně reagovala.

Ignorování podložené právní argumentace obviněných

Soud také došel k závěru, že i kdyby zastupitelé prodali dům pod cenou, trestného činu nedbalosti při správě cizího majetku by se nedopustili. A to jak s ohledem na konkrétní okolnosti prodeje domu, tak i na převládající výklad jednotlivých ustanovení příslušných zákonů. „Vzhledem ke specifickému postavení města jako samosprávného celku pak nelze odhlédnout od povinnosti nakládat s majetkem mj. v souladu se zájmy obce, tedy zájmy na rozvoji území obce s ohledem na potřeby občanů obce. Tento zájem bude často nepochybně vést k rozhodnutím, která budou pro samotný majetek obce z ekonomického hlediska samostatně nevýhodná, mohou však přispět k rozvoji obce, v jehož důsledku se pak majetek obce může zvyšovat, nebo také může být jejich výsledek toliko zajištění potřeb občanů města nepřinášející ekonomické výhody. Hospodaření s majetkem obce, snaha o jeho zachování a případné zhodnocení není cílem, ale toliko prostředkem k plnění úkolů, ke kterým byla obec zřízena. Zákonem o obcích je pak v § 39 odst. 2 explicitně upravena možnost prodeje majetku města za cenou jinou než obvyklou s tím, že tato cena musí být odůvodněna. V daném případě se obžalovaní sice ani neodchýlili od obvyklé ceny nemovitosti, ovšem i v případě eventuální odchylky by tato byla odůvodněna (zejména s odkazem na zápisy z jednání orgánů obce) důležitým zájmem obce, kdy ze zápisů Zastupitelstva města Postoloprty je jasná pohnutka obžalovaných prodat předmětnou nemovitost paní žadatelce nikoliv z důvodu výnosu prodeje, ale primárně z důvodu podpory podnikatelského záměru. Obžalovaní zhodnotili (a projednali) důsledky prodeje předmětné nemovitosti žadatelce a došli k závěru, že v případě prodeje si město s velkou pravděpodobností udrží potřebnou živnost“, uzavírá se v rozsudku. I na tuto skutečnost, včetně odkazu na dostupnou odbornou literaturu a judikaturu, byla dozorová státní zástupkyně upozorněna tehdy obviněnými nejpozději při podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

Není tak možné akceptovat vysvětlení státní zástupkyně, kterým před soudem při návrhu na zproštění obžaloby obhajovala postup orgánů činných v trestním řízení, totiž že není jejich úkolem posuzovat, zda jimi přizvaný znalec postupoval při zpracování posudku správně a zvolil odpovídající metodu.
I kdyby tomu tak bylo, bylo povinností státní zástupkyně prověřit vznesené pochybnosti o tomto posudku, k čemuž nedošlo. Stejně by bylo vhodné osvětlit, zda je projevem právního názoru státní zástupkyně ignorování podložené právní argumentace obviněných v přípravném řízení, kteří upozorňovali ve svých podání státní zástupkyni na soudem zmíněný konformní výklad zákona o obcích.

Petr Dimun

Zdroj: Česká justice