Skip to content

Kabinetní ovlivňování sestavení senátu pro řešení dovolání? Alexandera Zemek v ústavní stížnosti napadá vyloučení soudce

By Eva Paseková

Nejvyšší soud rozhodl v kauze solárních elektráren na Chomutovsku o vyloučení soudce Petra Šabaty excesivním rozhodnutím, které radikálně vybočuje z dosavadní judikatury soudů, včetně Nejvyššího soudu. Podle advokáta Zdeňka Koudelky šlo o pokus o kabinetní ovlivňování sestavení soudního senátu pro řešení dovolání. Píše to v ústavní stížnosti Alexandera Zemka, kterou má Česká justice k dispozici. Soudce Šabata ovlivňování odmítl.

Soudce Šabata, jehož senátu byl přidělen případ solárních elektráren na Chomutovsku bratří Zemků, se z projednávání vyloučil kvůli možné podjatosti. Údajně se mohl na tenisovém turnaji Roland Garros v Paříži setkat s otcem bratrů, Zdeňkem Zemkem starším. Ten ovšem uvedl, že uvedený rok na turnaji vůbec nebyl. Celou dobu se nacházel v České republice a k setkání tak nemohlo dojít. V době konání turnaje se mu totiž narodil syn a proto zůstal nablízku rodině. „Změna soudce P. Šabaty byla dosažena nezákonnou ingerencí jiných soudních osob formou neveřejné kabinetní schůzky a následného tlaku na zákonného soudce. Místopředseda Krajského soudu v Brně pro úsek trestní Aleš Flídr se setkal s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem za účelem toho, aby soudce Nejvyššího soudu Petr Šabata nesoudil věc stěžovatele, která byla v prvním stupni projednává u Krajského soudu v Brně. Následně byl vyvinut neobvyklý (nátlakový) postup vůči soudci Petru Šabatovi, včetně jednání s ním, aby se sám z případu
vyloučil,“ uvedl pro Českou justici Koudelka. Účastníky jednání ve věci podle něj měli být kromě Šámala i další soudci NS.

Alexander Zemek se svým advokátem poukazuje na diskuse, zda setkání soudců, včetně tehdejšího předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, s prezidentem či jeho kancléřem nebyla ohrožena nestrannost justice. Tyto schůzky byly předmětem jednání Podvýboru pro justici Poslanecké sněmovny, který konstatoval, že k ovlivňování nedošlo. Setkání soudců Nejvyššího soudu je podle Koudelky ale konkrétním poznatkem v konkrétní kauze.

Soudce Šabata uvedl, že při svém rozhodnutí nebyl nikým ovlivňován. „Rozhodl jsem se tak proto, abych vyloučil jakékoli pochybnosti o svojí nestrannosti. Společně s manželkou a přáteli od roku 2015 navštěvujeme tenisový turnaj v Paříži, kde se pravidelně účastníme i doprovodného programu, při kterém vystupují vybraní čeští umělci, obecenstvo tvoří návštěvníci turnaje, kteří přijeli z České republiky anebo samotní sportovci. Tak tomu bylo i v roce 2017, kdy mi bylo sděleno, že na místě se nacházel také majitel FC Slovácko Zdeněk Zemek. I když jsem se s ním neznal a ani dřív či později jsem se s ním pravděpodobně přímo nesetkal, chtěl jsem zabránit pochybnostem o mé nestrannosti, které by mohl někdo vznést proto, že jsme se společně účastnili této kulturně-společenské akce. Následné usnesení o vyloučení mé osoby z projednávání této věci je senátním rozhodnutím, jedná se proto o kolektivní rozhodnutí celého senátu. Následně bylo také napadeno ústavní stížností. Ústavní soud ji přitom odmítl,“ uvedl soudce v reakci a připojil citace z daného rozhodnutí Ústavního soudu. O něm Česká justice již dříve informovala.

Nedochází k obohacení

Vedle tohoto procesního důvodu je uplatněna v ústavní stížnosti Alexandra Zemka řada
jiných důvodů, především ten, že se s bratrem Zdeňkem žádného trestného činu nedopustili, když byli jako statutární orgány odsouzeni jen za podepsání předávacího protokolu v listopadu 2010. Tento předávací protokol ani nedoručili na Energetický
regulační úřad (ERÚ) a ani nebyl stěžejním důkazem o stavu elektrárny, když ERÚ uskutečnil místní šetření v prosinci 2010 a tedy znal stav elektrárny. Bratři Zemkové se poté, co ERU na jednání začátkem prosince oznámil, že licence udělena nebude, odjeli na zimní dovolenou a žádnou aktivitu pro získání licence nečinili.

Další právní argument spočívá i v tom, že vydáním licence ERÚ nedochází k majetkovému plnění (obohacení), což je nutný znak skutkové podstaty podvodu, za jehož údajnou přípravu byli bratři Zemkové odsouzeni. Vadí i délka trestního řízení, které začalo v roce 2012. „Ve svém rozsudku Evropský soud pro lidská práva uvedl, že trestní stíhání trvající déle než šest let nelze tolerovat, přičemž to nelze vykládat tak, že by kratší lhůty akceptoval. Lhůtu 6 let jako nepřiměřenou uvedl rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Santos proti Portugalsku,“ stojí ve stížnosti.

Stěžovatel Alexander Zemek tedy namítá, že napadené soudní rozhodnutí bylo vydáno zejména v rozporu se základním právem domáhat se stanoveným postupem svého právu u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v rozporu s ústavním právem na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny, v rozporu s právem na spravedlivý proces, v rozporu s právem na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny, v rozporu s pravidlem žádný trestný čin bez zákona dle čl. 39 Listiny, v rozporu s principem legitimního očekávání, ochrany právní jistoty a dobré víry.

Specifická konstrukce odpovědnosti

Podobné argumenty obsahuje i stížnost Zdeňka Zemka, kterou připravil advokát Jiří Novák. Porušení základních práv podle něj spočívá v prvé řadě v tom, že rozhodnutí obecných soudů jsou založena na specifické konstrukci objektivní (absolutní) odpovědnosti (v trestněprávním smyslu) fyzické osoby jako statutárního orgánu obchodní korporace. Tento princip odmítl v rozhovoru pro Českou justici advokát Petr Toman. „Tendence tohoto charakteru – k nimž „otevírají cestu“ rozhodnutí vydaná v trestní věci stěžovatele – jsou zcela nepřípustné, a to pro rozpor se zásadou individuální odpovědnosti fyzické osoby za spáchaný čin, se zásadou odpovědnosti za zavinění, jakož i s principem rovnosti před zákonem zakotveným v čl. 1 Listiny a právem na spravedlivý proces zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 Úmluvy,“ uvádí Novák.

České trestní právo je založeno na subjektivní odpovědnosti. „Je neakceptovatelné (a hrubě se příčící principu rovnosti i pravidlům spravedlivého procesu), aby byly vytvářeny jakési dvě kategorie stíhaných osob, kdy jedna z těchto kategorií (tj. osoby, které se měly trestného činu dopustit jako statutární orgán či jako člen statutárního orgánu) bude znevýhodněna tím, že u ní nebude nutné subjektivní stránku skutkové podstaty prokazovat (mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost), ale subjektivní stránka se bude předpokládat (presumovat). Právě tímto (ústavně zcela neakceptovatelným) způsobem bylo ze strany obecných soudů přistoupeno k posouzení trestní odpovědnosti stěžovatele,“ dodává advokát. Za poměrně zásadní problém soustavy obecných soudů je podle něj třeba označit to, že přistupují k tzv. fotovoltaickým kauzám paušálním způsobem, aniž by byla náležitě zohledněna specifika konkrétního případu. K dalšímu porušení základních práv bratří Zemků došlo podle Nováka v důsledku extrémního nesouladu (rozporu) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ze strany obecných soudů. Skutkové závěry byly podle stížnosti ze strany obecných soudů učiněny v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Tyto námitky Zemkové důkladně rozvedli už ve svém dovolání. Jiří Novák také upozorňuje, že v dovolání se o Zemcích mluví v množném čísle, přitom jde o dvě samostatné osoby, které nerozhodovaly kolektivně.

Dedukce soudů?

Závěr dovolacího soudu, podle něhož neobstojí námitka stěžovatele o jeho nevědomosti o tom, že elektrárna není dokončena pak dle Nováka není založen na žádném, v trestním řízení opatřeném a v rozhodnutích soudů zmíněném, důkaze (resp. následném skutkovém zjištění). „Je to pouhá dedukce soudů?“ uvádí. Dedukce má vycházet z premisy, podle níž jednatel obchodní společnosti (objednatele díla) a současně člen statutárního orgánu obchodní společnosti (dodavatele díla), musí mít detailní přehled o postupu prací na sjednaném díle. „Myšlenkový postup, který zvolil nejprve nalézací, posléze odvolací a nakonec i dovolací soud je nejen popřením reality, ale i popřením ústavně zaručeného práva činit to, co není zákonem zakázáno a současně i popřením individuální trestní odpovědnosti,“ míní advokát. Obecné soudy se podle něj nedostatečně zabývaly otázkou vztahu mezi podvodným jednáním na straně jedné a rozsahem dokončenosti (či nedokončenosti) fotovoltaické elektrárny na straně druhé.

Problematice subjektivní stránky jednání stěžovatele se dovolací soud věnoval velice stručně, a to v jednom jediném odstavci. Otázce se neprosto nedostatečně věnovaly i obecné soudy. „Na adekvátní posouzení této problematiky bylo zcela rezignováno i ze strany dovolacího soudu, přestože byla daná problematika Nejvyššímu soudu ČR v rámci podaného dovolání předložena k posouzení. Dovolacímu soudu bylo předloženo k posouzení (v rámci příslušného dovolacího důvodu), aby se vyjádřil k problematice posuzování subjektivní stránky skutkové podstaty a výše škody v návaznosti na míru dokončenosti konkrétní fotovoltaické elektrárny,“ upozorňuje advokát.

Stížnosti k Ústavnímu soudu podalo dle informací České justice všech šest odsouzených.

O případu jsme psali také zde:

Porušil stát v případě bratří Zemků zásady trestního práva?

Zemkové v dovolání: skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy i zásadou individuální odpovědnosti za spáchaný čin

(epa)

Zdroj: Česká justice

Napsat komentář