Skip to content

Profesor Jelínek: Funkci nejvyššího státního zástupce by zvládl nejen soudce, ale i advokát

By Eva Paseková

Vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy (PF UK) profesor Jiří Jelínek se postavil proti výhradám Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) k návrhu o zákona o státním zastupitelství z dílny Ministerstva spravedlnosti (MSp). Vyplývá to ze zpravodajské zprávy Jelínka pro Legislativní radu vlády (LRV), kterou má Česká justice k dispozici.

Návrh LRV projedná dnes. Na jednání ministryně spravedlnosti Marie Benešová pozvala nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana i prezidenta Unie státních zástupců Jana Latu.

Profesor Jelínek úvodem zprávy pro LRV k novele upozorňuje, že vhodnější by bylo přijetí zcela nového zákona o státním zastupitelství. Ten by měl být podle Jelínka navíc ideálně schválen spolu s novým trestním řádem. „Přístup preferující pouze dílčí novely je samozřejmě z povahy věci vadný. Pokud má dojít k trvalé pozitivní změně v organizaci a fungování státního zastupitelství, je nutné připravit nový zákon, a nikoli pouze cestou novelizací postupně reformovat (nebo ještě více deformovat) současný stav,“ píše ve zprávě profesor Jelínek.

V připomínkách NSZ k novele se podle Jelínka projevuje „jisté nepochopení odlišné situace státní zástupce – soudce“. Zatímco soudní funkcionáři mají spíše funkci „správcovskou,“ oddělenou od role soudce, státní zastupitelství je součástí moci výkonné. A vedoucí státní zástupci mají významná oprávnění zasahovat do činnosti jednotlivých státních zástupců v konkrétních jednotlivých řízení včetně trestního řízení, i v rámci zastupování veřejné žaloby. „Obecně – s voláním po větší nezávislosti vedoucích státních zástupců – by tak logicky mělo jít ruku v ruce výrazné omezování oprávnění vedoucích státních zástupců vůči postupu podřízených státních zástupců (omezení v podstatě jen na „státní správu státního zastupitelství“), a to NSZ nechce ani nenavrhuje (chce výhody a záruky předsedů soudu, ale nikoliv jejich omezení vůči rozhodovací činnosti soudců, aplikovat na státní zástupce),“ poukazuje profesor Jelínek na jedno ze slabých míst argumentace NSZ.

Prostupnost profesí

Tím dalším je podle Jelínka i odpor NSZ vůči tomu, aby se nejvyšším státním zástupcem mohl stát i uchazeč s předchozí odpovídající praxí soudce. „Podle mého názoru by úkoly nejvyššího státního zástupce mohl splnit i soudce, ba dokonce i advokát. Stále se hovoří o průchodnosti profesí, a když je příležitost to v praxi uplatnit, tak se proti tomu brojí,“ domnívá se Jelínek, podle něhož není ani možné stavět nejvyššího státního zástupce na roveň předsedy Nejvyššího soudu při odůvodňování délky jeho mandátu.

Ohledně sporu o složení výběrových komisí pro výběr vedoucích státních zástupců je podle Jelínka nutné mít na paměti, že za trestní politiku státu odpovídá vláda. „V obecné rovině by mělo platit, že státní zastupitelství je součástí moci výkonné. Vedoucí státní zástupce plní v trestním řízení funkci veřejného žalobce, musí prosazovat trestní politiku státu. Je logické, aby stát měl vliv na jeho jmenování,“ píše Jelínek.

Připomínky profesora Jelínka coby zpravodaje novely obdržela LRV v pondělí. V mnoha ohledech jsou Jelínkovy názory v opozici proti stanovisku, které LRV předložila komise pro trestní právo v čele s Tomášem Gřivnou a které se již promítly do návrhu stanoviska rady, o kterém Česká justice informovala. Profesor Jelínek je nadřízeným docenta Gřivny z pražské právnické fakulty, na níž Jelínek šéfuje katedře trestního práva.

Petr Dimun

Zdroj: Česká justice

Napsat komentář