Skip to content

ÚS: Řízení o popření otcovství; odběr genetického materiálu (23.01.2015)

By US I. Z hlediska základního práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) není problémem samotná skutečnost, že uplatněním zákonné domněnky otcovství vznikne právní postavení otce dítěte osobě, která není jeho biologickým otcem. Smyslem této domněnky je však zjednodušení způsobu určení otcovství, a proto neodpovídá-li v jejím důsledku vzniklý právní stav biologickému vztahu, pak domnělý otec musí mít v případě, že mu v tomto směru vznikne důvodná pochybnost, možnost předmětnou domněnku vyvrátit a tento nesoulad odstranit (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 15/09, zejména jeho body 30 až 36). Manžel matky tak může učinit u soudu podle § 785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; v minulosti (do 31. prosince 2013) mu stejné právo přiznával § 57 odst. 1 zákona o rodině. Je přitom plně postačující, pokud toto právo mohlo být reálně uplatněno. Jeho neomezené trvání by totiž nemuselo být žádoucí s ohledem na v kolizi stojící zájmy dítěte (srov. čl. 3 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o právech dítěte, publikované pod č. 104/1991 Sb.), resp. obecně požadavek právní jistoty, což je důvod, pro který se připouští jeho omezení přiměřenou lhůtou.

II. Plyne-li ze základního práva domnělého otce na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy požadavek, aby mohl v případě vzniku důvodné pochybnosti své otcovství zákonem stanoveným způsobem popřít, pak je tím z povahy věci ústavně aprobován i případný zásah do stejného práva dítěte, resp. jeho matky, spočívající v tom, že v rámci řízení o popření otcovství soud zjistí citlivý údaj o jejich soukromí, zda manžel matky skutečně je biologickým otcem jejího dítěte, jehož vyhotovení může narušit existující rodinné vztahy a citové vazby. Tento závěr vyplývá z obecné zásady, že za ústavně aprobovaný účel omezení základního práva lze považovat ochranu (v tomto případě dokonce téhož) základního práva jiné osoby, jestliže jsou tyto dvě práva s ohledem na svůj obsah ve vzájemné kolizi. Za další podmínky uvedeného zásahu je třeba považovat i to, že k němu může dojít pouze na základě zákona a v jeho mezích a že musí obstát z hlediska ústavního požadavku proporcionality (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4 Listiny), což znamená, že musí být vhodný, resp. způsobilý dosáhnout stanoveného cíle (test vhodnosti) a být co nejšetrnější ve vztah k dotčenému základnímu právu (test potřebnosti). Při vážení v kolizi stojících hodnot zároveň musí převážit zájem manžela matky na popření otcovství nad zájmy dotčených osob na ochraně jejich základního práva, do něhož má být zasaženo (proporcionalita v užším smyslu). Platí přitom, že přinejmenším po přiměřenou dobu od okamžiku, kdy domnělému otci vznikne důvodná pochybnost ohledně jeho biologického otcovství, musí mít přednost právě jeho zájem na popření otcovství. V opačném případě by totiž toto právo nemohlo být reálně naplněno. Jeho zájem může mít samozřejmě přednost i po uplynutí uvedené doby, v jejím rámci lze ovšem bez dalšího předpokládat, že tomu tak je.

III. Usnesení o ustavení znalce a uložení povinnosti podrobit se odběru genetického materiálu za účelem vypracování znaleckého posudku je procesním rozhodnutím, na jehož základě má být pouze získán jeden z důkazů pro meritorní rozhodnutí o návrhu na popření otcovství. Na toto rozhodnutí proto nelze klást nároky srovnatelné s rozhodnutím ve věci samé. Stejně tak na něj nelze nahlížet jako na „dílčí rozsudek“, kterým se definitivně postaví najisto, že jsou splněny veškeré zákonem stanovené podmínky pro popření otcovství kromě vlastního skutkového zjištění ohledně biologického otcovství, k němuž má dojít právě na jeho základě. Samotná kolize zájmů otce a zájmů dítěte, jejíž řešení je otázkou právní, může být nakonec odlišně posouzena v odvolacím nebo dovolacím řízení, což by mohlo mít za následek, že předmětné skutkové zjištění v konečném důsledku nebude mít průmět do výsledku řízení. Z těchto důvodů by takovýmto usnesením mohlo být porušeno právo účastníků řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i jejich právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, pokud by povinnost podrobit se předmětnému znaleckému zkoumání byla uložena za situace, kdy by zjevně nemohl být naplněn její účel, jímž je popření otcovství (např. v případě, že by ji zjevně bránil zájem nezletilého dítěte). Pro zamezení tohoto následku je nezbytné, aby soud ještě před uložením povinnosti podrobit se odběru genetického materiálu umožnil účastníkům vyjádřit se k návrhu o popření otcovství a aby v příslušném usnesení vysvětlil důvody, pro které se domnívá, že tato povinnost je nezbytná pro rozhodnutí ve věci samé (přesněji řečeno, že nedojde k zamítnutí žaloby z jiného důvodu než toho, že na základě dokazování bylo zjištěno biologické otcovství domnělého otce). Toto rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2964/12, ze dne 9. 12. 2014

Zdroj: Profiprávo – zpravodajství